KALENDÁŘ AKCÍ

Závody u nás i v zahraničí v období od 18. února do 24. února 2019.
otevřít kalendář

VIDEO TÝDNE

Každý týden nové video, která pro vás hledáme.

ukázat videa

NEJČTENĚJŠÍ

Salt Lake City čtvrtek

Text a foto: Petr Štola
Salt Lake City  čtvrtek
29.05.2009
 

Zpráva z posledního volného dne před dalším kolem superbikového šampionátu.

Dnes bych se prvním odstavcem ještě vrátil ke včerejší noci. Když jsem doklepal článek o středě, tak jsem si říkal, co dál s načatým večerem. Hotel leží v takové oblasti spousty různých malých barů a tak si říkám, není nic jednoduššího, než jeden navštívit. Nechtělo se mi moc šlapat, tak jsem zapadl do prvního od hotelu. V duchu jsem si říkal, „teď otevřeš dveře a bude to jako v americkým filmu – celý lokál ztichne a bude na tebe čumět“, ale světe div se, ono to mimo plátna kin funguje úplně jinak a nikdo se na mě ani nekouknul. Té holčině, co přišla s táckem povídám, že bych si dal nějaké opravdové americké pivo, že nechci ty německý patoky, který tady všude nelejvaj. A co myslíte, že mi ta holka přinesla.... Budvar!!! Jen se to jmenovalo Budweiser, podle servírky prej absolutně americké pivo. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je to jen ukradený od nás z Čech, ale když mi řekla, že Čechy jsou v Rusku, tak jsem toho nechal. V klidu tam loupnul šest kousku po dolaru a dvaceti centech a valil zase dom.

Dnes ráno jsem se vypravil do hor. Je to poslední den, kdy se můžu někam kouknou, od zítra už budu znát zase jen cestu na okruh, tiskový a obslužku (jestli tady vůbec nějaká je, pačto ty americký okruhy jsou všechny nějaký divný). Včera jsem vám říkal, že se podívám na ty sportoviště, kde se konala olympiáda. Vyrazil jsem tedy směr Park City a kochal se tou scenerií divočiny, která tady v těch kaňonech je.

Úplně nahoře je ještě sníh, tak jsem svou cestu raději skončil jen přímo ve vesnici Park City a vršky hor si jen vyfotil z dálky. Dal jsem si gáblík i irské hospodě. Dobrý na Americe je to, že můžete po obědě šlehnout jedno pivko, špatný je to, že tady mluví strašně debilně. Jestli znáte angličtinu jen od nás z Evropy, tak se připravte na to, že tady jim moc nebudete rozumět. Oni mají na všechno jiná slova, a tak se stalo, že jsem obědval smažený mletý steak což jsem samozřejmě chtěl, ale k němu jsem si chtěl dát americký fazole, ale objednal jsem si je přímo z pole :-), tedy tak mě pochopil ten pingl, co mi pak k obědu a k tomu fantasticky vypadajícímu steaku přinesl fazole asi tak na půl metru dlouhém stonku. Nevím co to bylo, ale chutnalo to dobře a to bylo hlavní.

Při zpáteční cestě jsou zjistil, že i tady se chovají policajti jako svině. Jezděj v černých, neoznačených kárách a měří rychlost. Najednou mě totiž na dálnici předjelo auto a jiné, které jelo hned přede mnou, najednou začalo za skly blikat a šlo po něm. Je to sviňárna ale asi se to musí. Tady tahle dálnice z Wyomingu je už trochu hustší v otázce provozu, ne jak to co jsem zažil včera při cestě do Nevady. Přirovnal bych to k takovému hodně lehčímu provozu jako u nás na D5 z Prahy do Plzně. 99,9 % řidičů osobních aut jezdí poctivě těch předepsaných 65 mph, ale největší prasata tady jsou řidiči těch obrovských náklaďáků. On má za tím tahačem, z kterého jde hrůza, když se vám blíží k zadnímu nárazníků, zapřažený tři obrovský valníky a valí to s nima kilo. Teda alespoň tak se mi to zdálo, když já tam jel poctivejch sedmdesát.

Dnešní den jsem teda věnoval procházce v přírodě. Podíval jsem se na „Big Mountain Pass“, to je průsmyk ve výšce 2400 metrů, kterým 19. července 1847 přišli první „Mormon´s Pioneers“ do těhle končin a založili tady Salt Lake City. Celý kaňon dostal název „Emigration Canyon“ což samo o sobě vypovídá, k jakému účelu sloužil. Mimochodem, ještě je známý také tím, že tudy vedla cesta Pony Expressu, který vozil poštu v letech 1860-1861 mezi Saint Joseph v Missouri a Sacramentem v Kalifornii. Pony Express jezdil i Buffalo Bill a každej kdo chtěl tenhle boj s časem mezi východním a západním pobřežím absolvovat, musel složit přísahu, ve které také sliboval, že během cesty nebude kalit a držkovat! (ne, nebojte, nejsem tak nastudovanej, jen jsem si to přečetl v tom průsmyku na tabuli :-)

Každopádně dnes z celé téhle historie zbyla jen napůl zarostlá cesta, tak pro jednoho koně. Kousek cesty jsem si prošel a divím se, že tohle někdo dokázal jezdit na koni, protože já měl co dělat, abych ty skály slezl bez toho, abych si nenabil držku.

Jinak už jsem si celkem zvyknul na ten automat, začíná se mi to líbit. Hlavně si libuju při rozjezdech do kopce, žádná ručka, žádné rychlé přešlapování z brzdy na plyn. Tady pustíte brzdu a to auto stejně stojí do té doby, než šlápnete na plyn. Jsem zvědavej, jak to poznamená mojí jízdu po návratu do Čech. Jen si nedovedu představit, že třeba nějaká baba z Ameriky, která tady jezdí jen s automatem a zná jen plyn a brzdu, přijede do Evropy a vyfasuje normální káru se spojkou a manuálem. Nevím, jestli je to tady v autoškole učí, ale myslím si, že by asi měla hodně velký problémy s rozjezdem :-)

Závěrem ještě zmínka o motorkách. Tady jezdí hlavně Harleye, jen občas jsem zahlídnul normální GSX-R1000 a CBR1000RR. Prohání se tady ale jeden borec s 1198 v barvách Xeroxu, je na něho divnej pohled. Už jsem ho viděl asi třikrát, dnes proti mě vyjel i v tom kaňonu, ale pokaždý má na sobě jen tričko a kraťasy. Kdyby to někde zahodil, tak to by ho asi hodně seškrabovali. Ostatně nic proti luxusu, ale málokdy tady vidíte borce na Harley s přilbou na hlavě. Tady všichni jezdí bez přileb a v tričkách. Českej polda by se tady vyřádil!

Takže to je asi tak vše. Dnes si dojdu ještě na jedno do Bambara Pub a zejtra už hybaj do práce. Mějte se a zejtra už i s fotkama z WSBK.


Další články sekce