KALENDÁŘ AKCÍ

Závody u nás i v zahraničí v období od 25. března do 31. března 2019.
otevřít kalendář

VIDEO TÝDNE

Každý týden nové video, která pro vás hledáme.

ukázat videa

NEJČTENĚJŠÍ

Salt Like City bude live

Text a foto: Petr Štola
Salt Like City bude live
27.05.2009
 

První krátká reportáž z tripu na druhou stranu planety.

Po bezmála 24-hodinovém přesunu se Vám hlásím první, tentokrát ještě bezvýznamnou, zprávou z dějiště dalšího závodu WSBK.

Včera přesně v 11:00 hodin odstartovalo letedlo Boeing 767 společnosti Delta Airlines, na jehož palubě byla i má maličkost. Po 10 hodinách celkem poklidného letu jsme přistáli na nejfrekventovanějším letišti této planety, Atlantě. Následovala pakárna v podobě otázek imigračního úředníka, otisky prstů a fotky jako při vsazení do vězení, ale nakonec musím přiznat, že to všechno trvalo tak maximálně tři minuty a byl jsem za nápisem „Welcome to United States“. Ovšem cesta samozřejmě nekončila. Největší letiště světa je i plné neskutečného počtu lidí a tak po další cca 1,5 hodině jsem konečně na terminálu A u přepážky 27, ze které odlétá místní „dobytčák“ do Salt Lake City. Následují další 4 hodiny letu, které končím ve městě, pod obrovským horským masívem, stále pokrytým sněhovou nadílkou.

Společně se mnou letěli z Atlanty i borci z CRS Grand Prix a továrny BMW, což byla vlastně první připomínka toho, že se tu pojedou závody, protože jinak se tu zatím ještě nic neděje.

Teď je tu 23:30 hodin a tak mě čeká po té cestě trochu spánku. Po vystoupení z letadla proběhly standardní procedury, auto, cesta na hotel, ubytování. Tohle šlo všechno perfektně, protože auto i hotel jsem platil předem v Čechách, a tak bylo všechno hodně rychlé (apropo, tady se sluší veřejně poděkovat Richardu Zanaškovi, který mi to všechno zajistil..... Zazi díky). Jediný, drobný problém byl s řazením u auta. Ne že bych byl debil, ale prostě nemám v lásce automaty. Zeptal jsem se toho borce na letišti, jestli nemá auto s manuálním řazením a nechtějte vidět ten jeho výraz v očích, za jeho slovy, že to opravdu nevedou, jsem viděl výraz, kterým si o mě myslel, že jsem asi hodně velkej debil. Cesta na hotel nakonec proběhla dobře, jen jedna krizovka, kdy jsem chtěl před křižovatkou s červenou na semaforu podřadit a šlápl jsem samozřejmě levačkou na brzdu. Sice jsem málem vystoupil předním oknem a gumy pískaly tak, že se dvě mormonky na chodníku začali modlit, ale nakonec i ta cesta na hotel proběhla bez nějakého dalšího ekonomického zásahu (což je dobře, protože už takhle mě ten vejlet stál 40 tácků :-).

No což, zejtra si na recepci vezmu nějakej provaz a přivážu si levačku ke dveřím, abych zase nejel ke křižovatce driftem.

To je zatím z tripu do Salt Lake City vše, jdu si lehnout, zítra mám v plánu podívat se na to obrovské slané jezero, kde jezdí ty monstra rychlostní rekordy. Zjistil jsem si na internetu, že se tam často něco děje, a tak pokud bůh dá a já těch cca 60 mil projedu bez větších útrap, tak snad vyjde i štěstí a někdo  tam bude něco zkoušet. Docela bych chtěl vidět nějaký fáro jak jede přes macha nebo nějakej bajk, co tam má naloženo okolo šesti stovek...

See you my friends!

Další články sekce