Zemřel Amos Krejčí
Tisková zpráva Automotodromu Brno
Motoristický svět opustila jedna z legendárních osobností motoristického sportu, brněnský novinář Amos Krejčí. Zemřel ve svém bytě ve věku 66 let po dlouhodobé nemoci. Amos byl známý svojí fenomenální pamětí, v hlavě nosil pomyslnou kroniku Masarykova okruhu, do detailu si pamatoval data i všechny podrobnosti závodů od roku 1930 až do současnosti. Kariérou provázel několik generací automobilových a motocyklových závodníků.
Amos se narodil v roce 1946 a na starém Masarykově okruhu zažil jeho nejlepší roky, kdy se mezi Bosonohami a Kohoutovicemi vzhůru Farinovou zatáčkou proháněli Giacomo Agostini, František Šťastný nebo Bill Ivy. Prožil s Masarykovým okruhem ústup ze slávy i návrat mezi nejlepší dráhy na světě po otevření nového areálu. Živil se třeba jako kulisák v Mahenově divadle i pomocný dělník ve slévárně, motosport ale pro něj zůstal životní zálibou a později i zaměstnáním. V devadesátých letech pracoval na Masarykově okruhu jako vedoucí tiskového střediska. Se svojí komunikativní povahou si udělal po světě množství přátel, kteří se na něj vyptávají dodnes. Osobně se s ním přátelily legendy motoristického sportu jako Jackie Stewart nebo Oliver Jack.
Na Masarykově okruhu Amos pracoval až do své smrti. Nechyběl na žádném závodu, reportáže a rozhovory psal pro Brněnský deník Rovnost i pro tiskoviny vydávané na Automotodromu Brno. O historii okruhu hovořil v televizi, moderoval nepočet besed. Měl obrovský rozhled nejen v motoristickém sportu, své články vždy prošpikoval vzletnými přirovnáními z umění, dějin. Za dva týdny se chystal na Mistrovství světa Superbike, v tiskovém středisku měl svoje oblíbené místo, odkud sledoval dráhu. To teď zůstane prázdné.
Ivana Ulmanová, výkonná ředitelka Automotodromu Brno
„Spolu s Amosem Krejčím odešla část historie Masarykova okruhu. Amos si toho moc nezapisoval, všechno nosil v hlavě. Události, data, osobnosti, jejich tváře, i ty poslední detaily jejich vystupování, jak byli oblečeni, čemu se smáli. A dokázal o nich barvitě vyprávět nebo psát články. Nikdy ale nesepsal paměti, nikdy nevydal knihu. Tisíce napínavých, smutných i komických historek z motoristických dějin Masarykova okruhu odešly s ním. Především ale odešel dobrý člověk, zábavný společník, muž, který ač žil sám, měl kolem sebe tisíce přátel.“
