Rozhovor s Michalem Dokoupilem
Text: Petr Štola, foto: airkawasaki.wordpress.com a iomtt.cz
14.07.2011
Indi se o víkendu objevil na brněnském okruhu, kde sledoval závody světových superbiku a nám poskytl exkluzivní rozhovor.
Co ty a závody superbike?
Vždy se mi líbily, rád se na ně podívám. Samozřejmě ze začátku mojí kariéry tam byly nějaké ambice, ale pak hlavně finance znamenaly, že jsem se vydal jinou cestou.
Jak si na tom s léčbou tvého zranění?
Záda na tom jsou dobře, léčba probíhá v pohodě. S obratlem žádné problémy nejsou. Horší je to s nohou, tam mám ještě minimálně měsíc a půl na rozchození. Mám to zpevněné dvěma šrouby, což je dost složité. Tato sezona je již pryč, ale příští rok budu zpět.
Takže zprávy o možném startu v Těrlicku již neplatí?
Tam dávám ještě otazník. Stále zkouším, jak to půjde. Chodím a šlapu na zraněnou nohu teprve druhý den, takže až tak za měsíc uvidím, jestli to bude možné. Rozhodnu se až na poslední chvíli. Nebudu na to ale tlačit, jakmile to nebude dobré, určitě v Těrlicku nepojedu.
Už tedy přemýšlíš o příštím roce?
Určitě, to je jasný. Pojedu opět AIR Kawasaki. Tam na mne čekají. Bude tam nějaká nová motorka, šestka, nebude litr, protože ten jsem rozsekal. Zůstaneme tedy pouze u šestek a budeme mít novu Kawasaki ZX-6R. Doma samozřejmě pojedu pohár přírodních okruhů, když se naskytne příležitost, tak možná pojedu i Endurance. Když přijde nějaká nabídka, tak jí přijmu a pojedu cokoliv. Chtěl bych taky nějaký dvacky, espéčka, prostě víc tříd. Teď jsem jeden rok zameškal, tak bych ho chtěl dohnat.
Jak vzpomínáš na endurance, jaký to pro tebe bylo zase na okruhu s bezpečnostními zónami?
Bylo to zajímavý. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Pojal jsem to jako trénink. Zní to divně, jedeš na závod Mistrovství světa a chceš to brát jako trénink, ale jak jinak k tomu chceš přistoupit, když na okruhu si nejel nějaké dva roky? Musím říct, že mi to ale docela sedlo, hlavně ta noční část. V noci se mi to hodně líbilo, to je zajímavá věc. To byla ta část, která mě bavila. Kdyby tam nedošlo k tomu pádu, kdy mě tam ten frajer sundal, tak by jsme to asi i dojeli. Jenže bylo moc bouraček a k smůle to naše motorka nepřežila. Rozhodně to pro mne byla zajímavá a výborná zkušenost.
Dovedeš si představit tento směr závodění?
Tak to asi ne. Trochu se mi tam nelíbili ty jejich pravidla. Je to všechno francouzský, všude je tam cítit, že to dělají pro francouzské jezdce. Je to prostě taková francouzská záležitost. Trochu se mi to nelíbilo. Mediálně nic, například Michal Filla byl na bedně a tady o tom nikdo nevěděl. Napsalo se „Filla vyhrál“ a nazdar... ale člověče, vždyť on vyhrál svět!!! Pak přijede ten jejich nejlepší Frantík na Man a ani neodjede závod.
Ale vždyť Endurance jedou dobře i jezdci z příroďáků?
Ano, například jsem se bavil s Amorem a ten říkal, že to je pro něj těžší, jak jet Man. Mě to tak ale nepřišlo. Pro Keitha je prej hodně náročná noc.
Sledoval si letošní Man? Co na něj říkáš?
Letos mi bylo líto hlavně toho Dereka. Toho znám z Irska. Zabil se v místě, kde je to takový rychlý protahovák, jedeš tam šest plnejch a na výjezdu je sloup a zeď. Tam uděláš chybu a je to jasný. Když vypustím tohle, tak se mi na letošním Manu líbil výkon Gary Johnsona. Ten jel na motorce týmu East Coast Racing, což je tým, za který jsem vloni startoval v Macau. Komu jsem přál, tak to byl Anstey, to byla velká bomba. Jeho vítězství se mi hodně líbilo. Dunlop měl opět problémy s motorkou, to je každý rok stejné. Ale super, líbilo se mi to a štvalo mě, že tam nejsem.
Michael Dunlop jeden závod vyhrál, co ten jeho brácha William? On je posledním z rodiny, kdo na Manu ještě nevyhrál, proč myslíš?
Já se jednou bavil s tím jeho týmem a bylo mi řečeno, že on vlastně jezdí jen z donucení. Nemá z toho radost. Momentálně má prý období, kdy do závodu nastupuje s tím, že je nešťastnej, že ho to nebaví. Je tam nějaký blok, něco navíc, prostě si to neužívá. Pravda je taková, že tým ho tlačí do výsledků, ale on chce jezdit pro zábavu a to se mu nedaří. To Michael je úplně jinej. Ten jezdí agresivněji a občas něco vyhraje. Tím si vybudoval určité postavení. Nenechá se nikam natlačit.
Když se vrátím k tomu tvému pádu, co se tedy vlastně stalo?
Hlavní chyba byla na mé straně. Udělal jsem jezdeckou chybu. Před tou zatáčkou je rovinka, tři, čtyři, skok, pět a jak doskočíš, tak se to trochu klopí a tam s tím manipuluješ. Já po tom doskoku s tím trochu prásknul, chtěl jsem to vzít víc na vnitřek. Ta motorka má svou sílu, která tě tlačí a proto to tam všichni dost vykružujou. Já myslím, že lepší je to dát víc na vnitřek. Určitě by si tím získal. Jenže já to na tom litru přepálil, moc jsem to naklopil a už jsem viděl, že je to špatně. Pochopil jsem, že si škrtnu, ale viděl jsem, že je tam dost zeleného a myslel jsem, že to bude dobré. Jenže ona to byla tvrdá hlína. Já do toho napral předním řidítkem a stupačkou. Hned mi to ukradlo motorku a od předního kola tam zůstala tlustá černá čára. Jediný co si dál pamatuju je, jak jsem zakřičel „doprdele“ a pak jsem se už jen válel na silnici. Záda rozbitý, noha taky. Motorka mi přistála zpátky na zádech. Já tam vylít a motorka mi přerazila záda.
Pak nemocnice a co v ní?
Nejdříve mě převezli do jedné, tam proběhly rentgeny, při kterých zjistili tu páteř. Jenže v té malá nemocnici s tím nebyli nic schopný udělat. Převezli mě tedy do Belfastu. Tam mě nechali tři dny vykysnou v tom stavu, v jakém jsem byl. Ležel jsem jen na zádech, občas mě otočili. Pak přišla první operace zad. Ta byla celkem náročná, ale zvládli jí dobře. Měl jsem rozdrcenej sedmej obratel, který vyztužili.
To zní hrozně...
Je to hrozný, měl jsem kousíček od toho, abych byl na vozejku. Takže celé to pro mě bylo i hodně psychicky náročný. Navíc když ti doktorka řekne, že se nesmím blbě hnout, nebo si to celé rozervu, tak to ti taky nepřidá. Neustále chodí, jestli cejtíš prsty, nohy, ruce, a tak podobně.
Člověče, to na tebe ten nahoře takhle udělal...
Já si spíš myslím, že to bylo takové upozornění, abych si tu trať víc prošel, víc zkontroloval.
Myslíš, že se to nějak podepíše při tvém návratu? Jasně, časem bude vše opět v normálu, ale já myslím třeba při prvním tréninku na první závod?
Asi se spíš budu bát o sebe, o to abych se hned znova nerozbil, aby si to zranění neobnovilo. To bude jedinej strach, který budu mít. Jenže na druhou stranu, tím, že rok sedím, tak tím víc chci vyhrávat. Chci letět ještě rychleji a ještě líp. Myslím, že tam zase až tak velkej blok nebude, spíš se budu bát, aby mě nikdo netrefil. Nikdy nevíš, co očekávat. Nemyslím, že by to byla nějaká krize, spíš to beru jako poučení. Musím tedy dávat větší pozor a jezdit rychleji.
Na závěr něco mimo závodu... kdy bude svatba? Četl jsem, že proběhlo zasnoubení...
Tak ta by měla být příští rok. Je to takové překvapení. Když se někde válíš rozbitej v nemocnici, začneš přemýšlet i nad takovýma věcma. Chci aby svatba proběhla na závodech, nasnadě jsou Hořice, protože tam jsme se seznámili. Mám k té trati nějaký vztah, navíc bude padesáté výročí, a tak jsem si říkal, že bychom mohli udělat nějakou show. Takováhle motorkářská svatba tu ještě nebyla, tak jí uděláme.
Tak děkuji za rozhovor, ať se podaří návrat a vůbec všechno v životě, v osobním i závodním. Díky moc.
