CzechBike.cz Paddock Blue 2018 150x950
KALENDÁŘ AKCÍ

Závody u nás i v zahraničí v období od 16. září do 22. září 2019.
otevřít kalendář

VIDEO TÝDNE

Každý týden nové video, která pro vás hledáme.

ukázat videa

Rozhovor s Filipem Salačem

Text a foto: Red Bull Česká Republika s.r.o.
Rozhovor s Filipem Salačem
23.08.2019
 

Nadějný závodník Filip Salač z Moto3: Na motorce jsem začal jezdit dřív než na kole.


V sedmnácti letech se pohybuje v prostředí, o kterém teenageři v jeho věku jenom sní. Na motorce seděl závodník Filip Salač dřív než na kole. Mezi zkušenějšími protivníky funguje se stejnou jistotou, s jakou vede svůj stroj po okruzích v kategorii Moto3. Ale ví, že za úspěchem stojí velká dřina, a nezapomíná ani na zadní vrátka.

Jak velkou roli hrají podle tebe ve vašem sportu zkušenosti?
Nějaký závod se i v první nováčkovské sezoně samozřejmě dá dojet vepředu, ale člověk určitě nemůže počítat s tím, že bude na čele jezdit pokaždé. Je to hodně o zkušenostech. Každý rok, který člověk jezdí, je důležitější a důležitější.

Jak moc si musíš nastavit hlavu na to, že v kategorii výš se nebudeš pohybovat na předních pozicích?
Je to těžké. Hlava hraje obrovskou roli, a je potřeba mít to v ní srovnané. Samozřejmě je to znát i v závodě jako takovém. Ostatní jezdci jsou zkušenější, rychlejší, agresivnější.

Co od sebe letos očekáváš?
Pořád platí, že bych chtěl být nejlepší nováček a dojíždět závody co nejvíc vepředu. A samozřejmě posbírat co největší množství zkušeností, které se mi potom budou v budoucnu hodit. Myslím, že už teď je to každý závod znát.

Jak se srovnáváš s množstvím závodů, které musíš letos absolvovat?
V loňském roce jsem jel Red Bull MotoGP Rookies Cup a do toho seriál juniorského mistrovství světa, v součtu to je docela podobný počet. Rozdíl je hlavně v tom, že letos cestuji i mimo Evropu a s tím spojené velké časové posuny. Před sezonou jsem ještě nikdy mimo Evropu nezávodil.

Můžeš popsat den profesionála z Moto3?
Když jsem doma, vstávám kolem sedmé nebo půl osmé. Mám hodinový trénink a pak se jdu nasnídat. Kdyby to bylo obráceně, musel bych po snídani hodinu čekat. Odpoledne jedu do posilovny. A musím se samozřejmě věnovat i škole, kde mám připravený individuální plán.

Jak se dá zvládat škola s náročným tréninkovým a závodním režimem?
Spousta lidí stejně starých jako já mi závidí, že do školy nechodím. Ale není to tak jednoduché. Radši bych chodil do školy a byl s kamarády, protože toho času jen pro sebe moc nemám. Navíc je docela složité všechno zpětně dohánět. Samozřejmě se mi tolik nechce, asi jako nikomu, nicméně, beru to jako povinnost.

Kdybys mohl něco poradit svému desetiletému „já“, co bys mu řekl?
Určitě bych mu řekl, ať se pořádně zaměří na školu a přístup ke studiu. I když teď jezdím mistrovství světa, tak to neznamená, že se budu kolem motorek točit do konce života. Byl bych samozřejmě rád, kdyby to tak bylo, ale může se stát všechno. Můžu spadnout, zranit se a nebudu moct závodit. A uživit se člověk vždycky musí, proto je důležité mít alespoň tu maturitu.

Můžeš krátce popsat svůj trénink?
Když cvičím, tak většinou s vlastní vahou. Věnuju se balančním cvičením a posilování středu těla. Mám na víc ještě speciální stroj na reflexy, kde blikají světýlka a ty musím mačkat. Pro závodníka není důležitá fyzička, jako když běháte nebo jezdíte na kole. Je to taková kombinace mezi fyzickou kondicí a psychikou. Nikde jinde jsem to nezažil, tak moc nevím, k čemu bych to přirovnal. Je to hlavně o tom, vydržet se soustředit, ovládat a trénovat svůj adrenalin.

Jak se dají takové stavy nacvičit?
Na tréninku trochu, ale nikdy to není ono. Motivace k tomu jezdit co nejlépe a nejrychleji je tam úplně jiná, vlastně to nejde moc srovnat. Opravdu si na to člověk může zvyknout jen při závodě.

Spolupracuješ s nějakým psychologem, nebo někým, kdo ti v tomhle může pomoct?
Jelikož jsem člen Dukly, tak mám sportovního psychologa, ke kterému občas chodím. Pomůže mi to srovnat si celkově strategii v závodě, ale třeba i zajet rychlé kolo. Zpomalit ani zrychlit se bez správně nastavené hlavy prostě nedá.

Pracujete na speciálních technikách?
Určitě mám pár věcí, které si celý závodní den opakuji. Takové rituály. Samozřejmě je to hodně podle nálady a míry stresu. Někdy potřebuju nabudit, někdy zase zklidnit.

Jak vypadá tvůj jídelníček a stravovací návyky?
Řešil jsem to hodně dřív, protože jsem vážil málo, museli mi dovažovat motorku a pak byla vychýlená geometrie stroje. Teď už bych měl mít váhu akorát. Jsem ve stadiu, kdy můžu sníst prakticky všechno a nepřiberu skoro nic. Samozřejmě se snažím jíst co nejvíc zdravě, hodně bílkovin a podobně. Na závodním víkendu už to omezuji prakticky jen na těstoviny a maso a co nejméně sladkého. To až po tréninkách, kdy to tělo potřebuje. Ale úplně se nemusím celkově omezovat.

Myslíš, že jsi kliďas nebo se umíš pořádně rozčílit?
Jsem spíš kliďas. Dokáže mě naštvat, když se někdo na trati chová nefér nebo nebezpečně, na rovince kličkuje. Myslím si, že by za takové chování měly být penalizace.

Nezrazovali tě rodiče od závodění a neříkali, ať jdeš dělat něco bezpečného?
Myslím, že se bojí pokaždé, když jedu na motorce. Ale už si nějak zvykli. Riziko tam je vždycky, ale s ním se zkrátka musí počítat. Pocházím ze závodnické rodiny a na motorce jsem jezdil dřív než na kole.

Kdy na okruhu potřebuješ nejvíc sílu?
Nejtěžší je asi brždění, protože tam je opravdu veliké přetížení. Vlastně z 230 kilometrů v hodině jdeme na 100 během padesáti metrů. Do brždění musíte ještě podřazovat a přemýšlet, jak zatočit a kudy vyjet zatáčku.

Můžeš nějak popsat, jaké to je v rychlosti spadnout z motorky?
Všechno to probíhá hrozně rychle, nejhorší pády jsou na zadní kolo, kdy nevíš, kam spadneš, nemáš vůbec přehled a ještě většinou spadneš na hlavu nebo na záda, takže to bolí. Ale máme k tomu uzpůsobené kombinézy, na kterých je například i airbag systém.