Vzpomínka na sezonu IDM 2011
Text: Dukyn/Fans of Smrž, foto: Petr Štola
12.12.2011
FOS vzpomínka na letošní sezonu, přečtěte si to, co se jindy z článků o závodech nedozvíte.
Brány FOSsezóny 2011 se zavřely na tu poslední petlici a proč se nepokusit podívat zpět a zavzpomínat, jaká ta KTM sezóna vlastně byla pro jednu FOSáckou duši. Nechci zde vyprávět o výsledcích, ty přeci dobře známe, nebo o tom, jak to mají kluci správně dělat – to pro změnu taky všichni víme, ale o tom, jak jsem to prostě viděl a zažil já – jeden obyčejný FOSák!
Dalo by se říct, že celá tato sezóna pro mě začala už na posledním závodě IDM v roce 2010. Na nepřekonatelném Hockenheimu jsem se rozhodl, že v roce 2011 chci dát svému FOSímu srdíčku trošku víc, než jen závod v Brně, které máme všichni téměř za humny. A tak přišly velké plány na rok 2011, ale pravdou zůstává, že eFOSně plánovat eFOSní akce nemá cenu, protože se stejně všechno pořeší pár telefonátama ve čtvrtek před závodním víkendem. Stargyho čtvrteční větu: "Tak co Dukčo, máš sbaleno?", jsem si opravdu zamiloval... Jenže pro sezónu 2011 jsem pro něj měl nachystanou jasnou odpověď: "Ano mám, jedem!"
Prakticky pro mě však sezóna začala při úvodním závodu IDM v dubnu na úžasném Lausitzu. Celý víkend odstartoval již v pátek večer v Budějkách, kde jsem se sešel s megFOSákem a super klukem Berrym. Plán byl jednoduchý, skočíme na jedno zrzavé a v sobotu ráno ve tři vstávačka, abychom to všechno stihli. Musím říct, že zrzavé, tři hodiny spánku, vstávání a hezká porce kilometrů není nejlepší kombinace pro krásně prožitou sobotu. K tomu se přidávají ještě myšlenky na další noc, kterou strávíme oba v jednom malém osobáčku. Musím přiznat, že chybama se i FOSák učí. :-) A tak jsme tento postup odjezdu na závody po zbytek sezóny raději neopakovali. Po příjezdu nás v rámci ranní rozcvičky přiběhl na bránu pozdravit sám velký pan Smržíno, sice se stále usmíval, ale víme, že za tu ranní procházky nebyl tak moc rád, jako já s Berrym. Znáte to, dva šoumeni dorazí v sobotu ráno, hned musí vyvolávat, hned otravují, miliarda otázek a spousta problémů. Né, všechno je úplně jinak, Matymu chci moc poděkovat za každé vřelé uvítání a pomoc na všech závodech, kam jsme dorazili – díky. A teď k samotnému, neuvěřitelnému okruhu, který se pro mě stal doslova chrámem. Vidět z jedné tribuny 90% tratě je prostě úžasné. Každý okruh má svoje kouzlo, někde se jezdí jak na horské dráze, někde zase mezi kravami, někde se musí jezdit při umělém osvětlení a někde prostě umí udělat zábavní park pro FOSáky na úplně obyčejné placce. Protože se jednalo o první závod sezóny, přišlo na řadu poznávání pro nás zcela nového týmu a už zde jsme našli přátele a spojence do dalších bojů do nadcházející sezóny. Díky Aleši, Pájo, Kubo a všichni další. Musíme si s Berrym šáhnout do svědomí, že ta česká vlajka, kterou jsme koupili v Tescu, nebyla uplně nejlepší choreo, co jsme kde předvedli, ale radosti nám udělala plno. Ale větší radost nám dělal Maty, svými sportovními výkony. Na okruhu si dokonce našel zatáčku, která má od tohoto víkendu krycí název "FOSáku pošli mi to tam". Ani se nedá spočítat, kolik borců zde Maty předjel, ale kdybych mohl vybrat zatáčku roku a postavit zde FOStribunu, tak by to jednoznačně byla zatáčka číslo 5 na Schleizu. A teď jen krátce k samotným závodům, v první jízdě v předposlední zatáčce Maty atakoval stupně vítězů způsobem sobě vlastním a byl z toho výlet mimo trať, ale šesté místo se také počítá. Bramborová medaile z druhého závodu byla dobrým příslibem do budoucna a čekalo nás loučení a veselá, unavená cesta domů.
Bohužel druhý a třetí závod IDM mi z rodinných a FOSáckých důvodů utekl, což mě velmi mrzí, protože tam se opravdu dařilo.
V polovině června jsem zase začal FOSně žít a závazek, že navštívím už všechny závody IDM jsem vzal pěkně od podlahy. Takže hurá na Sachsenring. Na tento zájezd jsem se z FOSdružiny vydal v pátek sám, ale v sobotu dorazilo plně naložené auto v čele s Peťou L. Pro mě osobně bylo opět velkým zážitkem spát po 3/4 roce zase v kamionu společně s realizačním týmem, nahlédnout do kuchyně IDM a vidět okruh na kterém se jezdí MOTO GP. Je velká škoda, že při IDM nejsou na okruhu instalovány žádné tribuny a tak není moc kvalitních míst, odkud závody sledovat. Když se k těmto nepříliš divácky atraktivním podmínkám přidá ještě ziminka, máte tady víkend, který nemůžete považovat za vydařený. Po závodní stránce se dá pozitivně mluvit jen o prvním závodě, vidět Matyho zase na bedně bylo super. Ale všechno hezké pro mě vymazala nehoda ve druhém závodě. Bohužel i tyto situace k závodění patří, ale je něco jiného vidět to v televizi nebo číst v novinách o tom jak padají světové hvězdy a na druhé straně vidět těžce havarovat někoho, kdo ať je to tak nebo tak, je vám blízký. Jsou chvíle, kdy bych nejraději na závody úplně zanevřel a dal se raději na rybaření. A tohle byla právě jedna z nich. O tom jak moc ovlivnil tento víkend celou další seźonu nemá moc cenu spekulovat, prostě stalo se.
Pátou zastávkou byl slavně-neslavný, nesmyslný okruh Salzburgring. Shodou okolností mám tento okruh, co by pneumatikou dohodil od současného bydliště, tak jsem si mohl všemožné extempore s cestováním ušetřit. Jsem moc rád, že jsem mohl tento víkend strávit s Jožkou a jedním kamarádem z DE, který sice neměl tucha o závodech a už vůbec netušil, co je FOS, ale zato jsme ho znamenitě školili na nejlepší víno v Evropě. :-) Jakože mám krajinu okolo města soli velice rád, tak podle mého je tento okruh nesmysl. Při večerní procházce po "trati", která je po celou dobu lemován svodidly, potkáte stádo skotu – mimo jiné jsem poprvé v životě pohladil krávě jazyk. :-) Docela zajímavá byla také prohlídka zahrádky místního traťáka, který hned vedle svého stanoviště pěstuje brambory a cibuli. Jednoduše řečeno, tenhle okruh mi nesedl, a když se k tomu přidá ještě dech nestačící Matyho kačenka, nekouká z toho nic dobrého. Ale přeci jen něco pozitivního mi v hlavě zůstalo, ale to je bohužel pouze pro zainteresované: Maty, Stargy: "To dává" a nebo že by "Boys from beaver river". :-D Hodně dobře my! :-D
Začátkem srpna se nám sezóna přesunula do své druhé poloviny a na nás čekal další polopřírodní okruh – teda Schleizer Dreieck. Bez nadsázky teď můžu říct, že to byl nejlepší zájezd, který jsem letos absolvoval. FOSsestava pro tento víkend byla opravdu velmi silná a vidět v pátek v Budějicích na parkovišti Jožku, Stiviho a Berryho nezaručuje nic jiného, než FOShormadu smíchu, zábavy a zážitků na které se nedá zapomenout. Jediné co bych možná příště trošku zkrátil, bylo nakupovaní zásob, neboť na nákup piva, vysočiny a chleba přeci nepotřebujeme 3 hodiny, ale zase na druhou stranu celé Tesco vědělo, že FOSáci jedou na výlet. Nechci se zase opakovat, ale přistavení "obytného Iveca", které pro nás nachystal sám Maty, bylo počinem skutku královským a hodné poděkování. V tomto Ivecu, které bylo zaparkováno přímo v areálu závodiště, jsme zažili nejednu dechberoucí příhodu. Sobotní den se už odehrával za účasti dalšího velkého FOSáka Hnízďáka, který ač na závodech nepije (snad tomu nevěříte) dovede připravit nejednu veselou chvilku. Tak dost chvály na všechny okolo a jdeme se podívat na trať. Už jste někdy stáli pouze za červenou páskou, přímo u závodní trati? Žádné ploty, žádní pořadatelé, nic. Prostě jen úžasný kontakt s motoristickým sportem. Nevím, jak takovéto tratě vnímají závodníci, ale pro nás, pro diváky je to něco úžasného. Má to samozřejmě i své stinné stránky a to třeba tu, že na tomto okruhu nejsou žádné kačírky, každá chybička je potrestána nemilosrdným výletem do obilí a k tomu všemu přes pořádně hlubokou strouhu podlé trati. V neděli jsme měli možnost vidět několik pádů a naše nadšení z tohoto krásného okruhu trošku povadlo, ale to nic nemění na tom, že tohle je opravdu divácký zážitek. I když Maty nejednou zabrblal, že mu to příliš nesedí, poslal tam krásný 1. a 5. flek. Kdybych věděl, že je to poslední dobrý výsledek sezóny, asi bych slavil víc, ale my se těšili na poslední dva závody a bitvu o titul.
Předposlední zastávkou šampionátu byl nově zrekonstruovaný rakouský okruh RedBull Ring. Berry a Hnízďák opět nezklamali, tak se bylo na co těšit. K tomu všemu náš mužský kolektiv okořenila přítelkyně Eviška a tak bylo eFOSně zaděláno na další super víkend. Téměř vše na tomto okruhu bylo opravené, sociální zařízení by mohl závidět kde jaký čtyřhvězdičkový hotel. Prostě důstojné zázemí pro sledování závodů, ale to vedro! To vedro, nám ubíralo sílu snad každou minutu. Není nic příjemnějšího, než dva dny sedět v teplotách, které překračují 30?C na rozpálené tribuně a koukat na pár bláznů, co jezdí stále dokola na kovových nesmyslech. Né, tak hrozné to nebylo, nejde o počasí, ale spíš o to s kým, proč a kde jste. A nás to prostě baví !!! Bohužel musím říct, že největším zážitkem bylo letecké vystoupení akrobatického pilota, člena světové série Red Bull Airrace, které mnohé z nás přivedlo na scestí a úvahy o tom, zda nepřestat jezdit na motorky a začít s letadly. Ale asi máme FOSkořínky pevně omotány kolem Matyho a Kuby a tak zůstaneme u motorek. (teda aby si kluci zase moc nemysleli, tak on se letos kolotoč Airrace z bezpečnostních důvodů neroztočil, a protože jsme nechtěli sedět doma, tak jsme zase jeli na ty motorky no :-) ). A teď zpět k závodění, i ten nevětší mistr tesař se někdy utne na pád v první zatáčce, který mi opět zůstane dlouho v paměti. Tento nešťastný pád překazil všechny naděje na dobrý výsledek. Když je Máťa v poloze ležmo a kolem něho projíždí třicet soupeřů, jsou to moc děsivé chvilky. Druhá runda a desáté místo nás přeneslo do teoretických rovin v boji o letošní titul, ale nevadí, výsledky nejsou všechno. Kelímky od piva mám doma do dnes, spáleniny od sluníčka jsem si léčil ještě týden a o bolavých zádech ze spaní v autě ani nemluvě. Ale správného FOSáka nikdy optimizmus neopouští a proto už v neděli po druhém závodě jsem se těšil na finále IDM na Hockenheimu.
Jak jsem psal na začátku. Hockenheim má pro mě svoje kouzlo a nikdy už tam nepůjde jen o ty závody. Prostě tady jsem trošku pochopil, kde jsou hodnoty snad nás všech, když jde o lidské prožitky, tak závody jdou stranou. Na finále se jak jinak vypravila zase početná skupinka FOSáků, teda Hnízďák, Berry s Eviškou a já. Takže žádné dlouhé oťukávání, už jsme věděli, do čeho jdeme. Spaní v autech, déšť, zima, drahé pivo a ani zrušení prvního závodu nás nemhlo překvapit – teda vlastně zrušení prvního závodu nás překvapilo dost. Ale prostě motosport není jen o bojovnosti, závodění a vůli vyhrávat, ale o tom, že to stojí spoustu peněz a někdo pro svoje investované peníze zapomíná na samotnou podstatu a tím je závodění. Abychom si všichni vypili kalich hořkosti až do dna, ve druhé rundě vypověděla službu kačenka a bylo vymalováno :-(. Když si to tak shrneme, mohlo by se zdát, že to byl zbytečný víkend, ale nebyl! Protože ježdění po závodech pro nás není o výsledcích, ale o tom, že jsme mezi lidmi, které máme rádi, v prostředí, která v nás vyvolává pocity radosti a především o tom, že nás to baví!!! Remcat, nadávat a radit umíme všichni, ale s pokorou projíždět závody, užívat si každé minuty, každého krásného vyprávění od lidí, kteří dali motosportu většinu svého života a bavit se, umí jen duše fanouška motosportu.
Nemá cenu psát nějaké závěry, bylo to prostě krásné, a příští rok třeba znova na viděnou !
Na to, abyste strávili sedm víkendů za sezónu jako fanda na závodech nepotřebujete kupu peněz (spíme v autech, jíme, co se dá a na benzín se složíme) a ani nepotřebujete tucty dovolené v práci (protože jezdíme jen přes víkend), ale potřebujete FOS lidi, se kterýma Vás to bude bavit!
Díky, Maty, bez toho, jak se k FOSu chováš, bychom nikdy nezažili tolik krásných okamžiků!!!
Díky Eviško, Berry, Stargy, Hnízďáku, Stíví, Pavčo, Aleši a všichni ostatní!
A proč jsem to vlastně všechno psal? Protože 20. 4. 2012 na IDM začínáme ...
20.04. - 22.04. -> EuroSpeedway Lausitz
04.05. - 06.05. -> Oschersleben
15.06. - 17.06. -> Nürburgring
29.06. - 01.07. -> Red Bull Ring
20.07. - 22.07. -> Assen
03.08. - 05.08. -> Schleiz
17.08. - 19.08. -> Sachsenring
14.09. - 16.09. -> Hockenheim
