Allez, allez France!
Tisková zpráva Lukáše Šembery
17.05.2009
Pokus o zisk prvních bodů se Lukáši Śemberovi ve francouzském Le Mans nezdařil. A přitom za náročných povětrnostních podmínek chybělo docela málo.
Na vítězný pokřik po závodě stopětadvacítek to v boxu týmu Matteoni racing nevypadalo, nicméně s progresem a celkovým výkonem nováčka ve světovém šampionátu byl tým spokojen. Na Lukáši Šemberovi však bylo znát zklamání z pádu a tím pádem nepovedeného závodu, obzvláště když první bodový úspěch byly tak blízko.
Lukáš Šembera:
„Tak nějak jsem byl připravený, že v zemi galského kohouta bude hodně proměnlivé počasí. Z dřívějšího sledování závodů v televizi si snad ani nepamatuji, kdy naposledy v Le Mans nepršelo a tak mne ani nepřekvapilo, když v pátek okolo poledne opravdu drobně začalo. Pro mne to bylo o to těžší, že jsem trať znal opravdu jenom z televize a z počítačové simulace na Playstationu. Realita je však přeci jenom jiná. Mému jízdnímu stylu vyhovovala hned od začátku a myslím, že bude rozhodně patřit mezi ty oblíbenější, což se nakonec potvrdilo již v prvním volném tréninku, kde jsem postupně zrychloval na trati, která osychala a tak jsem se v pátek umístil na 22.místě. Ranní sobotní trénink se jel znova za mokra a já se ve volném tréninku pohyboval znova okolo 20-té pozice, přičemž ke konci tréninku když trať začala osychat a ostatní jeli na suchých pneu, tak já trénink dojel na mokrých, takže mne samozřejmě ve výsledcích soupeři přeskákali. Nic jsem si z toho však nedělal, protože základem byla kvalifikace a ta se mi vydařila. V závěru jsem však již stejnou chybu z rána, kdy jsem zaváhal se změnou obutí, neudělal. Možná jsem však mohl do boxu zajet přeci jenom o něco dříve, protože takhle mi zbylo jen jedno rychlé kolo, ve kterém jsem si vybojoval 18-té místo na startu. I když se nedělní warm up jel za sucha, tak do závodu všichni obuli mokré pneu. Věřil jsem si na dobrý výsledek, protože ve warm upu jsem dokázal dost podstatně zrychlit a moje ztráta na nejlepší se ztenčila. Motorka jela skvěle i na rovinkách a měla vyšší top speed. V zaváděcím kole jsem však z nevysvětlitelných příčin hned po výjezdu ze šikany spadl. Motorku mechanici dali na startovním roštu do pořádku. Start se mi nepovedl, protože jsem musel ubrat, když soupeři přede mnou vynechal motocykl. O nějakou pozici jsem se propadl. Navíc pak během prvního kola znova přede mnou havaroval další jezdec a to tak, že jeho motocykl a i on sám mne vytlačili z trati a já ho nechtěl přejet. Tak jsem začal pěkně od podlahy, tedy ze zadu. Postupně jsem se dotáhl na skupinku přede mnou, a i díky zaváhání soupeřů se posouval vpřed. Při předjíždění Holanďana Iwemy jsem však dostal high sidera. Běžel jsem k motorce, ovšem poškozená spojka mi neumožnila pokračovat v závodě. Jsem trochu zklamaný, protože jsem měl na to urvat nějaký ten bod do klasifikace, jak se později ukázalo, protože těm soupeřům, které jsem dojel a mohl je předjet se to podařilo. Nedá se nic dělat, musím bojovat dále, ale jinak jsem se svým výkonem a postupným zlepšováním spokojený.“
Lukáš Šembera:
„Tak nějak jsem byl připravený, že v zemi galského kohouta bude hodně proměnlivé počasí. Z dřívějšího sledování závodů v televizi si snad ani nepamatuji, kdy naposledy v Le Mans nepršelo a tak mne ani nepřekvapilo, když v pátek okolo poledne opravdu drobně začalo. Pro mne to bylo o to těžší, že jsem trať znal opravdu jenom z televize a z počítačové simulace na Playstationu. Realita je však přeci jenom jiná. Mému jízdnímu stylu vyhovovala hned od začátku a myslím, že bude rozhodně patřit mezi ty oblíbenější, což se nakonec potvrdilo již v prvním volném tréninku, kde jsem postupně zrychloval na trati, která osychala a tak jsem se v pátek umístil na 22.místě. Ranní sobotní trénink se jel znova za mokra a já se ve volném tréninku pohyboval znova okolo 20-té pozice, přičemž ke konci tréninku když trať začala osychat a ostatní jeli na suchých pneu, tak já trénink dojel na mokrých, takže mne samozřejmě ve výsledcích soupeři přeskákali. Nic jsem si z toho však nedělal, protože základem byla kvalifikace a ta se mi vydařila. V závěru jsem však již stejnou chybu z rána, kdy jsem zaváhal se změnou obutí, neudělal. Možná jsem však mohl do boxu zajet přeci jenom o něco dříve, protože takhle mi zbylo jen jedno rychlé kolo, ve kterém jsem si vybojoval 18-té místo na startu. I když se nedělní warm up jel za sucha, tak do závodu všichni obuli mokré pneu. Věřil jsem si na dobrý výsledek, protože ve warm upu jsem dokázal dost podstatně zrychlit a moje ztráta na nejlepší se ztenčila. Motorka jela skvěle i na rovinkách a měla vyšší top speed. V zaváděcím kole jsem však z nevysvětlitelných příčin hned po výjezdu ze šikany spadl. Motorku mechanici dali na startovním roštu do pořádku. Start se mi nepovedl, protože jsem musel ubrat, když soupeři přede mnou vynechal motocykl. O nějakou pozici jsem se propadl. Navíc pak během prvního kola znova přede mnou havaroval další jezdec a to tak, že jeho motocykl a i on sám mne vytlačili z trati a já ho nechtěl přejet. Tak jsem začal pěkně od podlahy, tedy ze zadu. Postupně jsem se dotáhl na skupinku přede mnou, a i díky zaváhání soupeřů se posouval vpřed. Při předjíždění Holanďana Iwemy jsem však dostal high sidera. Běžel jsem k motorce, ovšem poškozená spojka mi neumožnila pokračovat v závodě. Jsem trochu zklamaný, protože jsem měl na to urvat nějaký ten bod do klasifikace, jak se později ukázalo, protože těm soupeřům, které jsem dojel a mohl je předjet se to podařilo. Nedá se nic dělat, musím bojovat dále, ale jinak jsem se svým výkonem a postupným zlepšováním spokojený.“
