Může satelitní jezdec vyhrát závod MotoGP?
Foto: Honda
Posledním satelitním jezdcem, který dokázal vyhrát závod MotoGP, byl v roce 2006 Toni Elias, který v Portugalsku dokázal porazit Valentina Rossiho a po napínavém boji se radovat z nejvyššího místa stupňů vítězů. To však byla ještě doba čtyřtaktních strojů 990cc. Od vzniku nové třídy 800cc se z vítězství radovali vždy pouze jezdci, používající výhradě tovární techniku. Ve všech 36 závodech tedy nikdy satelitní jezdci nezvítězili, navíc ve 108 možnostech třech míst na pódiu, se tam dostali pouze v jedenácti případech.
„My, jako satelitní tým, jsme jednoznačně menšími organizacemi, než tovární týmy. Máme menší rozpočty, ale chceme také dávat radost našim sponzorům,“ říká Lucio Cecchinello. „Možná by stálo za to, dávat nejlepším satelitním jezdcům také nějaké ceny. Satelitní jezdec, který končí v závodech na čtvrtém, pátém šestém místě, musí mít také nějakou motivaci. Nejlepší jezdec by si zasloužil trofej a třeba i rozhovor do televize.“
Kdyby se vloni v každém závodě udělovala cena nejlepšímu jezdci z privátního týmu, získali by po šesti pohárech Andrea Dovizioso a Colin Edwards, dva by získali Toni Elias a Alex de Angelis, po jednom by si domů odvezl Shinya Nakano s Jamesem Toselandem, a právě jeho týmový šéf Herve Poncharal má na trofeje pro nejlepší satelitní jezdce trochu jiný názor.
„Pokud dobře pracujete, můžete získat i tak dobré mediální pokrytí vaší práce, jako například Team Scot v minulém roce, který byl v televizi hodně vidět, protože Andrea jezdil extrémně dobře,“ říká Poncharal. „Tohle jsou závody a my se musíme prosadit jinak. Pokud na dráze nebudu odvádět práci a chci být vidět na deset sekund v televizi, můžu chytit se zbraní v ruce kameramana, ale to není věc pro mě.“
„My, jako satelitní tým, jsme jednoznačně menšími organizacemi, než tovární týmy. Máme menší rozpočty, ale chceme také dávat radost našim sponzorům,“ říká Lucio Cecchinello. „Možná by stálo za to, dávat nejlepším satelitním jezdcům také nějaké ceny. Satelitní jezdec, který končí v závodech na čtvrtém, pátém šestém místě, musí mít také nějakou motivaci. Nejlepší jezdec by si zasloužil trofej a třeba i rozhovor do televize.“
Kdyby se vloni v každém závodě udělovala cena nejlepšímu jezdci z privátního týmu, získali by po šesti pohárech Andrea Dovizioso a Colin Edwards, dva by získali Toni Elias a Alex de Angelis, po jednom by si domů odvezl Shinya Nakano s Jamesem Toselandem, a právě jeho týmový šéf Herve Poncharal má na trofeje pro nejlepší satelitní jezdce trochu jiný názor.
„Pokud dobře pracujete, můžete získat i tak dobré mediální pokrytí vaší práce, jako například Team Scot v minulém roce, který byl v televizi hodně vidět, protože Andrea jezdil extrémně dobře,“ říká Poncharal. „Tohle jsou závody a my se musíme prosadit jinak. Pokud na dráze nebudu odvádět práci a chci být vidět na deset sekund v televizi, můžu chytit se zbraní v ruce kameramana, ale to není věc pro mě.“
