Poprvé v historii zněla česká hymna

Jezdec týmu Intermoto Czech své ambice představil již v kvalifikaci, kterou dokázal vyhrát a poprvé v historii tohoto šampionátu dostat na pole position jezdce z naší malé země. Samotný závod, který se jel tradičně již v sobotu, pak znamenal velkou loterii, kterou z něj udělalo počasí. Těsně před závodem totiž začalo na okruhu Nurburgring pršet a přestože déšť velmi brzo skončil, start závodu byl loterii o volbě pneumatik. Část okruhu byla stále vlhká a pořadatelé navíc vyhlásili mokrý závod, což znamenalo, že kdyby z černých mraků začala opět padat voda, závod by nebyl přerušen. Nicméně celá špička startovního pole zvolila suché pneumatiky a jak se později ukázalo, udělala dobře, protože avizovaná voda začala padat těsně poté, co byli dekorováni vítězové závodu.

K naší velké radosti byl na nejvyšším stupínku tohoto dekorování náš jezdec. Patrik Vostárek výborně odstartoval a poté, co celý závod bojoval s Francouzem Bazem, se kterým si v každém kole minimálně jednou vyměnil pozici, projel vítězně cílem závodu třídě Superstock 600. Bylo to historicky poprvé, kdy v některém ze závodů WSBK pod patronací promotéra FG SPORT dokázal zvítězit český závodník a my nyní pevně věříme, že to nebylo naposled.

Patrik Vostárek:

“Byl jsem tady trénovat minulý víkend a v jedné zatáčce jsem spadl. Měl jsem z toho trochu obavy, protože jsem nyní v té zatáčce cítil trochu blok. Musel jsem to rozjezdit, navíc v prvním tréninku pršelo, takže to bylo až dvacáté místo. V první kvalifikaci to bylo již lepší, ale stále trochu poprchávalo. Pak přišla pole position ve druhé kvalifikaci, ale stále jsem si neříkal, že by už teď mohlo přijít vítězství. Na bednu jsem si věřil, ale vítězství? To jsem si říkal, že by mohlo přijít až v Brně. K pole position mi hodně pomohl tým, takže jsem rád. Motorka se chovala klidně. Když jsme startovali, tak bylo stále hodně mokro. Měl jsem z toho první dvě, tři kola trochu obavy. Pak už to byl jen boj s Bazem. Věděl jsem, že to v posledním kole bude chtít do té šikany poslat. Už v závodě mi to tam asi pětkrát poslal. Tak se nakonec i stalo, ale jak jsem ho vedle sebe uviděl, tak jsem pustil brzdy a přidal plyn. Nalítl jsem tam a řekl si, že to snad pošlu i rovně. Pustil jsem tedy brzdy a vletěl jsem tam. V poslední zatáčce jsem to pak vzal co nejvíc na vnitřek, aby neměl šanci mi to tam dát. Myslím, že jsem to nakonec udělal dobře, ale měl jsem co dělat, protože ta yamaha mi celý závod dýchala na záda. Ta jeho Yamaha byla hrozně rychlá na rovinkách, já mohl jen z větru a poslat mu to tam na brzdy. To byla jediná šance a jsem rád, že to šlo. Mám dobrou fyzičku, tak jsem ho chtěl utrápit. Snažil jsem se s ním celý závod bojovat. Chtěl jsem ho trochu udusit, aby ke konci závodu už neměl tolik sil jít třeba na brzdy. Pořád jsem o tom přemejšlel. Určitě jsem to nechtěl udělat tak, že bych celý závod jezdil za ním a pak mu to tam zkusit v posledním kole někde dát. To by nemuselo vyjít. Říkal jsem si, že bude lepší s ním stále bojovat, a to i přestože nás zase ta skupina dojede. Cítil jsem se na pódium a věřil jsem, že i v té skupině bych se na něj dostal. Závod se povedl a tak mi nezbývá, než se těšit na Brno a český fanoušky.“