KALENDÁŘ AKCÍ

Závody u nás i v zahraničí v období od 1. do 7. června 2020.
otevřít kalendář

VIDEO TÝDNE

Každý týden nové video, která pro vás hledáme.

ukázat videa

NEJČTENĚJŠÍ

Colin Edwards vzpomíná na Hondu VTR1000

Foto: Honda
Colin Edwards vzpomíná na Hondu VTR1000
05.05.2020
 

Dvacet let po triumfálním nástupu Hondy VTR1000 vzpomíná Colin Edwards, jaké to bylo parádní svezení.


Motocykl Honda VTR1000SP (RC51) ve své tříleté plné účasti v Mistrovství světa Superbike získal 26 vítězství, dalších 30 pódiových umístění a dva tituly Mistra světa jezdců v letech 2000 a 2002 s Colinem Edwardsem.

„Dvouválec byl takový, že jezdit s ním bylo jak jezdit se supersportem,“ vzpomíná Colin Edwards dvacet let poté, co s Hondou VTR1000 vyhrál první ze dvou světových titul v kategorii Superbike. „Lehce a snadno se s ním jezdilo rychle. Nebylo to nic těžkého, mohli jste jezdit jak ve spaní. Ve srovnání se čtyřválci bylo na něm snadné jezdit. Než jsem se připojil k Hondě, byl jsem s Yamahou a řekl jsem jim: „Pojďme postavit dvouválec“. Když jsem přišel do Hondy, rozhodli se, že to udělají, takže jsme z toho byli samozřejmě nadšení, protože jsme věděli, co Honda dokáže s motory. Uměli z toho vyždímat obrovský výkon, což náš dělalo šťastnými. Myslím, že v únoru 1999 jsme poprvé testovali na Phillip Islandu a Eastern Creeku, ale trvalo celý rok, než byl dokončen vývoj. Poprvé na Phillip Islandu byla motorka ještě strašně pomalá, resp. Jezdili jsme asi o 20-25 km/h pomaleji na rovince, než s Hondou RC45. Věděli jsme, že z toho vymáčknou víc. Tehdy jsme si poprvé začali hrát s palivovými mapami.
Dvouválec byl rozhodně jednodušší pro pneumatiky, ale v té době jsme s Michelinem hodně pracovali na vývoji. Všichni jezdili na různých podvozcích a různých gumách. Bylo to něco jako: „zkuste tohle, a pokud to nefunguje, zkuste tohle.“ Pak přišli a řekli: „Fogartymu se to líbí, tak proč to nezkusit?“ Neměli jste dvě nebo tři různé gumy na výběr, jako dnes. Bylo to úplně jiné. Naopak nastavení podvozku bylo rozhodně snazší.
Myslím, že to byly obě věci, které nás motivovaly. Já byl rozhodně připraven vyhrát úplně stejně, jako na to byl připravený nový motocykl. Rok předtím jsem skončil druhý a zlepšoval jsem se rok od roku. Moje ježdění bylo na nejvyšší úrovni a připravené bojovat o titul. Motorka byly dobrá, ale v žádném případě nebyla dokonalá. Pak přišla verze SP2, o které bych řekl, že byla perfektní. To byla skvělá motorka. SP1… s tím jsme si museli pohrávat. Nebylo to, že každý závod byl úžasný. S SP1 to bylo trochu stresující. Měli jsme dobrou pneumatiku, a pak jsme se ukázali v Sugo nebo Doningtonu nebo kdekoli, kde Dunlop byla lepší, a nebylo nic, co byste mohli udělat. Měli jsme špatné víkendy, ze kterých jsme se jen pokusili co nejlépe odjet.
Adrian Gorst byl mým šéftechnikem od roku 1998 a Neil Tuxworth vedl tým. Měli jsme opravdu dobrou sestavu. Hodně jsme pracovali, ale po vyhraném závodě v Jihoafrické republice jsem ve druhé rundě jezdil na chvostu. Nevěděli jsme, co s tím dělat. V Brands Hatch, kde jsem vyhrával, jsem dojel dvakrát desátý. Něco se muselo udělat.
Honda začala na každý závod posílat svoje techniky, pracovalo se na maximum. Nic nám chybělo. Byl to také první rok, kdy jsem já a Valentino Rossi s touto motorkou jeli osmihodinovku v Suzuce. Takže to všechno šlo k dobru vývoje motorky, v tom roce to bylo velké, velké úsilí na dvouválci.
Dokázali jsme to. Vyhráli jsme WorldSBK, porazili jsme Ducati a motorka byla úžasná, ale motorka v roce 2002 byla ještě lepší. Byla to věc vývoje. Celé první dva roky jsme pracovali s SP1, zjistili jsme, kde jsou naše slabiny, kde bychom to mohli zlepšit, a zabudovali to do modelů z roku 2002. To je jen výzkum a vývoj, ale v roce 2000 jsme zřejmě začínali na opravdu dobrém místě... a vyhráli jsme šampionát“

 


Další články sekce WSBK